Pracovní stůl svépomocí

Někteří z nás mají občas potřebu napsat doma pár řádků na počítači, dokončit to, co jsme začali v práci, nebo dokonce složit nějaké zařízení z mnoha drobných součástek. K takové práci se hodí stůl… ne kuchyňský, ten budeme muset opustit ještě před večeří a uklízet tu spoustu drobností není zrovna zábavné. Je potřeba pracovní stůl, kout, nejlépe samostatná pracovna. To si ve svém bytě nemůžu dovolit, budu se muset spokojit s pracovním koutem v obývacím pokoji.

Po několika návštěvách prodejen nábytku v roce 2002 se ukázalo, že lze získat stůl na který se vejde počítač. Stůl, jehož konstrukce mě ani zdaleka nepřesvědčila o své tuhosti a pečlivosti dílenského zpracování. Pro dokumenty, součástky, nářadí… bych musel koupit ještě skříň, nebo mít věci poschovávané různě po bytě a to se mi nelíbí.

Další možností je najít vhodný návrh někde v knížce nebo na internetu a práci zadat řemeslníkovi. To se taky nepovedlo, takže zbývá poslední. Přestat na pár hodin kreslit součástky z oceli, což je práce která mě živí a nakreslit stůl z laminované dřevotřísky. Jednotlivé desky nařezal a olemoval stolář dle mé dokumentace… představoval jsem si, že to doma poskládám jako lego. Přehlédneme-li nějakou tu hromádku pilin v kuchyni a počáteční nešikovnost při lepení, bylo to lego a byla to dobrá zábava i když ze začátku jsem se jí bál. Přece jenom, lamino nejde svařovat, dávat šrouby do měkkých pilin se mi nelíbí a lepidlům jsem ze začátku moc nevěřil.

Požadavky na pracovní kout a jejich řešení v mé domácnosti:
1. Dokumentace a výroba polotovarů

Ze zaměstnání, u výrobků z oceli jsem zvyklý na tolerance v desetinách milimetrů, laminovaná dřevotříska pro mě byl nový materiál. Chyběla mi zkušenost s opracováním dřeva. Sestavu mám nakreslenou ve 3D, abych viděl všechny spoje a mohl určit přesné tvary a rozměry dílů, vyřešit všechna kolizní místa. Připravené součástky neumím doma nijak uřezat, zmenšit a zvětšit už vůbec ne. Návrh a rozkreslování bylo nejsložitější a nejdelší, vlastní montáž už byla zábavou. Mezi pohyblivými částmi (čela zásuvek) jsem nechal milimetr a ukázalo se, že to stačí. Desky jsou nadělené s tolerancí do 0,5mm, jenom u vnitřních oblouků je třeba počítat s tolerancí kolem dvou milimetrů.

Stul_3 Stul_2 stul_1
2. Dostatečná tuhost konstrukce

Vruty používané při výrobě nábytku jsem zavrhl. Jednak se mi nelíbí plastové čepičky na viditelných plochách nábytku a hlavně, spoj nemá dostatečnou odolnost vůči dynamickému namáhání. Kovový šroub kolem sebe časem vytlačí prostor a spoj se uvolní. Zatímco lepidla se do otvorů nalije víc, ono se vtlačí mezi piliny a tím zpevní i okolí spoje.

3. Svrtávání na kolíky a lepení

Po několika minutách rozměřování děr pro kolíky se ukázalo, že to bude trvat dlouho a bude lepší šablonka. Plech s dorazy na 18mm silné desky. Jedna řada otvorů je šablonkou pro vrtání z čela a druhá z boku, pro vrtání na okraji desky. Druhá verze přípravku by mohla být s vyměnitelnými dorazy a jednou řadou děr.

Ještě je potřeba sada stolářských svěrek, ty delší můžeme nahradit závitovou tyčí a několika odřezky dřeva.

4. Vhodný úložný prostor pro kabely a napájecí adaptéry

Za stolem se obvykle povaluje spousta kabelů… spojovat je do svazků nemá smysl, brzy nějaký přibyde, nebo zmizí, když už není potřeba.

stul_01

Na zadní stěnu skříní jsem přišrouboval koryto složené ze tří desek a ukázalo se, že je to docela dobrý nápad. Kabely jsou schované těsně pod pracovní deskou, jednotlivě vedou k přístrojům na stole a svazek je vedený otvorem k počítači. Na zadní stěnu počítače svítí v případě potřeby zabudovaná žárovka.

5. Zásuvky s dostatečnou nosností

Šířka skříní se zásuvkami je určena rozměrem obalu na CD, k tomu 2x 18mm přepážky, 12,5mm je tloušťka pojezdu, dvě bočnice zásuvky a dvě bočnice skříně. Celková šířka skříně je tedy 523mm, hloubka zásuvky je 650mm. Zásuvky jsou uloženy v kuličkových výsuvech. Toto je jedna z nejdražších součástí, ale vyplatí se. Nosnost zásuvky je kolem 45kg a výsuv je teleskopický, takže mám pohodlný přístup i do zadní části zásuvek.

45kg nosnost je možná hodně, když chci aby zásuvka nejenom unesla nějaké to nářadí, sešity… Jenže já chci aby i po několika letech šla zasouvat volně, bez použití násilí. Potom je tato nosnost myslím přiměřená.

6. Lze v obýváku opracovávat drobné součástky?

Deska pracovního stolu je silná a příliš drahá na to, abych k ní svěrkou upínal součástky a něco do nich vrtal. Taky koberec obývacího pokoje není zrovna určen pro takovou práci. Na to se musí jinak. Co kdybych vymyslel něco s horními zásuvkami? Výsledkem úvah je zásuvka s hloubkou 10mm a dnem tvořeným z dřevotřísky. Jednu používám jako odkládací plochu pro drobné součástky a druhou jako pracovní desku pro hrubou práci. Postupně vzniká sada třmenů a přípravků k upnutí desek plošných spojů, čelních panelů… taky s pilinami si nemusím dělat starost. Zásuvka se dá zasunout a když už je v ní pilin moc, můžou se lehce vysát. Jenom kuličkové výsuvy jsou podložené tak, aby s nimi šlo pohybovat velmi těžko. Aby pracovní deska neujížděla při práci…

stul_03

7. Pracovní deska

Na skříňkách se zásuvkami je přišroubovaná, časem budu chtít třeba vymalovat, nebo se stěhovat… Je složená ze dvou desek o tloušťce 18mm a její rozměry jsou 858 x 1966 mm.

8. Poličky

Tvoří dva samostatné bloky, přes které je položená horní deska se zabudovanými žárovkami. Rozměry poliček jsou určeny věcmi které v nich mám. Svoje přístroje montuju do krabiček jejichž výška je kolem 90mm, prostor pro monitor je určen rozměry 19″ přístroje a zbytek je dán průměrnou velikostí knížek, tiskárny… Klávesnice by mohla být na výsuvné desce, ale šířka pracovní desky je pro toto řešení příliš velká. Monitor by potom byl moc daleko. Druhé řešení je postavit monitor na poličku a klávesnici zasouvat pod ni. Trochu zvláštní, mít monitor o 125mm výš, ale zvykl jsem si rychle. Nesmíme zapomenout na poličky pro spoustu drobností a taky reproduktory.

9. Přístroje

Jednou z úvah bylo, zabudovat laboratorní zdroj, zesilovač, reprobedny… přímo do konstrukce stolu. Tato úvaha je špatná. Jednak kvůli špatné manipulaci s takovým zařízením a hlavně kvůli chlazení. Docela mě překvapily problémy s uchlazením zdroje, který stál dřív volně na stole a teď je schovaný v poličce. Zato oddělovací transformátor dostal pevné místo. Už jej nevytahuju a nepřipojuju jenom v případě nutnosti, konečně se stal nedílnou součástí stolu. Jedna zásuvka je připojitelná jenom přes něj a sadou přepínačů lze volit různá napětí, nebo vřadit výkonový rezistor pro plynulý start zkoušeného zařízení. Zapojen je i starý voltmetr schovávaný pro tento účel několik let.

stul_04

10. Osvětlení

Stolní lampy jsem zavrhl už někdy na střední škole. Svítí málo, jejich rameno zavazí a brzo přestane fungovat tak jak má. Lepší je zářivka nad stolem a ideální je několik bodových světel s plynulou regulací výkonu. V mém případě můžu výkon měnit přibližně od 8 – 200 W, což plně postačí pro práci na počítači, čtení, nebo třeba jemnou práci s SMD součástkami. Horní deska, do níž jsou svítilny zabudovány, opticky dotvoří kompaktní pracovní kout. Popis regulátoru osvětlení je v tomto článku.

11. Pracovní kout v obývacím pokoji

I když je stůl pracovištěm na kterém mívám mnohdy dokumentaci z práce a jindy spousty drobností kvůli svému koníčku, pořád to musí být hlavně kus nábytku v největším pokoji bytu. V pokoji, který by měl působit útulným a taky trochu reprezentativním dojmem. Proto jsem zavrhl kovový rám stolu, poličky mají okraje ve tvaru oblouků.

Stůl je umístěn v rohu místnosti. Jeho boční stěna je vysoká 1700mm a široká 650mm, to působilo trochu divně. Tak jsem k ní postavil velký fíkus. Časem bych chtěl pěstovat malé květiny na horní desce stolu, tam zatím chybí podélná plechová miska, chránící elektroniku osvětlení před vodou na zalévání.

Celkově se mi povedlo vytvořit pracoviště tak kompaktní, jak jsem ho chtěl mít a květiny ho docela dobře oddělují od zbytku pokoje.

pracovní stůl

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *