Základní deska

Červen 2010: rozměřujeme a kopeme základy

Severní stěna domu navazuje na jednu stranu sklepa, takže stačí natáhnout provázek a odměřit vzdálenosti. Pravé úhly v rozích domu jsem určil s pomocí půjčeného rotačního laseru, s Jitkou jsme naměřili délky všech zdí a pásmem zkontrolovali úhlopříčky. Ukázalo se, že s pomocí laseru jde měřit velmi rychle a přesně.

Rozhodli jsme se, že nebudeme stavět lavičky, protože máme málo místa mezi domem a sousedními pozemky. Obvod zdí Jitka vyznačila vápnem a znovu jsme pozvali bagr. Ten vykopal základové pasy široké 40cm a hluboké přibližně metr. Rýčem jsme začistili okraje, připravili napojení na zdi sklepa a položili zemnění. Pozinkované zemnící pásky jsou položeny po celém obvodu domu a jejich konce jsou vyvedeny ve dvou protilehlých rozích domu pro připojení hromosvodu. Jeden konec je vyveden v místě, kde bude elektrorozvodná skříň a poslední konec jsem vytáhl u garáže. V zemi jsou jednotlivé části pásku spojeny čtyřmi svorkami.

Kamení jsem nechal dovézt už na jaře, takže nyní můžeme na dno výkopu uložit největší balvany a další narovnat po obvodu. Uvidíme, jestli bude čas házet je do betonu, až přijede domíchávač. Ve dvou místech, kde budou zdmi procházet odpadní trubky a přívody energií jsem položil ztracené bednění, které vytvoří prostorné tunely pro jejich uložení.

Nakonec bylo potřeba vyznačit, do jaké výšky mají být základy zality betonem. Tady opět pomohl rotační laser a dřevěné kolíky zapíchané po obvodu vykopaných základů. Dům bude stát v mírném svahu, proto jsou základy rozděleny do několika částí, podle toho, kolik řad ztraceného bednění bude položeno na litém betonu. Jednotlivé části jsou odděleny tvárnicemi ztraceného bednění, které zároveň určuje výšku schodů.

Betonování a ztracené bednění

Dodavatel betonu má k dispozici mix s pumpou, který je podstatně levnější než samostatná pumpa na beton. Auto může ke stavbě přijet jenom z jedné strany, takže se bez pumpy neobejdeme. Proto využijeme služeb této betonárny. Samostatný domíchávač by pomohl jenom v přední části domu a my nemáme tolik pomocníků, abychom v horkém počasí vozili beton ručně. V půlce června jsem si vzal dovolenou a základy se začaly plnit betonem. Domíchávač s pumpou uveze jenom pět kubíků betonu, takže musely přijet ještě další auta. Celkem se do základů vešlo 18 kubických metrů betonu, který jsem nakonec trochu srovnal, aby se na něj lépe skládalo ztracené bednění.

S pomocí provázku, vodní váhy a rotačního laseru znovu vyměřuji nosné zdi domu a pak už pokládám první tvárnice ztraceného bednění do rohů domu. Vyrovnávám je pomocí dřevěných klínů a pak je s pomocí tchána zaléváme betonem z míchačky. Ještě kontrolní měření a ukazuje se, že úhlopříčky domu nesedí o dva centimetry, což je myslím docela dobré. Teď budeme stavět další řady ztraceného bednění, celkem budou v některých místech tři a jinde dvě řady. Poslední řada bude zaplněna betonem jenom částečně, její vnitřní stěny jsem vyřezal a vnější stěny bednění vytvoří obvod základní desky domu.

Kanalizace

Koupelnu jsme proti původnímu plánu trochu posunuli, takže odpad bude nakonec zasahovat do stěny sklepa. To jsem moc nedomyslel, ale mám půjčenou silnou úhlovou brusku, takže vyřezat kousek betonu není problém. Navíc se alespoň ukáže, jak kvalitní beton umíme namíchat. Trubky jsem si rozkreslil tak, aby nikde nebyly potřeba 90° kolena, nebo odbočky. Všechny kolena mají 45° a tam, kde je dost místa jsem použil 50cm dlouhé, šikmé trubky. V těch by se voda měla uklidnit, snížit hlučnost a taky se omezí riziko ucpávání. Při návštěvě několika obchodů se ukázalo, že si můžeme koupit trubky minimálně od dvou různých výrobců, s cenovým rozdílem kolem 25%. S vozíkem plným trubek jsem přijel na stavbu a začal zkoušet, jak to bude pasovat dohromady. V katalogu s potrubím psali něco o montážním mazivu, já použil indulonu. Na řezání jsem si připravil pilku na železo a pilník, kterým se dělají úkosy, podobné jako jsou na nových trubkách. Ještě by to chtělo, aby řezy byly kolmé. Mohl bych si vyrobit přípravek z několika desek, ale nakonec stačilo fixou naznačit délku na několika místech po obvodu trubky a pilkou se značek držet. Položené potrubí obsypal jemným pískem, s pomocí vodní váhy vodorovné části vyzvedl a vyrovnal tak, aby měly mírný, rovnoměrný spád. Další vrstvou písku jsem trubky zasypal, aby nebyly poškozeny kameny při dalším zasypávání a zhutňování. Hlavní potrubí má průměr 160mm a jednotlivé přípojky 110mm.

Červenec 2010: zhutnění, kari sítě a betonování

Další víkend je v plánu zavážení zbylých prostor mezi nosnými zdmi domu. Na to jsme s tchánem použili jílovitou zem, která zůstala na stavbě při kopání sklepa a zbytek jsme doložili kamením. To už jsem měl půjčený vibrační pěch, abychom mohli jednotlivé navezené vrstvy postupně pěchovat. 10 – 15 centimetrů pod horním okrajem ztraceného bednění jsme navezenou vrstvu pečlivě urovnali a já vyřízl vnitřní části ztraceného bednění. Tím ušetříme dřevěné bednění na které nemáme dost vhodného dřeva a hlavně, nejsem si jist, jestli bych uměl bednění vyrobit dost pečlivě. Vyřezané kousky bednění poslouží jako podložky pod kari síť. Ta by měla být někde uprostřed vrstvy betonu. Jednotlivé části sítě jsme svázali drátem.

 

Litý beton budeme srovnávat hliníkovou latí, která není dost dlouhá, aby bylo možné srovnat prostor šířky pět, nebo šest metrů. Navíc by bylo velmi namáhavé tak dlouhou lať tahat. Proto jsem ze zbytků drátů do betonu svařil vidličky, které ponesou trubku. Vidličky jsme zapíchali doprostřed budoucích pokojů tak, aby na nich mohla ležet trubka, která pomůže při srovnávání betonu. Někde je trubka moc dlouhá, tak jsme vyřízli kousky bednění.

Druhý den ráno přijeli kamarádi a za chvíli první domíchávač. Na rozdíl od prvního betonování bylo hodně teplo, takže jsem rád, že jsme byli čtyři a s konečným uhlazením povrchu pomohla Jitka. Přece jenom, beton tuhne rychleji, než když je pod mrakem. V dalších dnech už ale opět pršelo, což nám ušetřilo práci se zaléváním betonu.

Diamantový kotouč ještě pár desítek metrů řezání vydrží a mě napadlo, že bych mohl po obvodu základů vytvořit úkos velikosti kolem 30mm. Ten pomůže při pozdějším ohýbání asfaltových pásů protiradonové izolace. Nakonec, v technickém listu izolace píšou, že by měla být ohýbána s nějakým minimálním rádiusem. Izolaci už máme koupenou, ale opět čekáme, až bude sucho. Tak mám alespoň čas napsat pár řádků o tom, co všechno jsme už na stavbě udělali.

Za materiál a domíchávač potřebný pro práci z této kapitoly jsme v roce 2010 zaplatili 108 000Kč.